úterý 14. září 2010

Něco o Péťovi :)

S blogováním nemám naprosto žádné zkušenosti, jsem začátečník, takže to podle toho bude vypadat. Ctihodný čtenář odpustí :)

Péťa se narodil v 41tt po bezproblémovém těhotenství a hladkém porodu. Nic nenaznačovalo, že v budoucnosti bude nějaký problém. Do jednoho roku se vyvíjel naprosto standartně, motorický vývoj byl trošku pomalejší( převalování 6m, samostatný sed 9m, lezení 10m, vertikalizace 12, stání v prostoru 14m, samostatná chůze začátek 16m), ale fyzicky byl naprosto v pořádku a nemuseli jsme chodit na žádné rehabilitace ani cvičení.

Po oslavení jednoho roku jsem začínala tušit, že něco nebude v pořádku. Péta nežvatlal, neukazoval prstíkem jako jiné děti, napodoboval velmi málo. Z dětských hříček dělal pouze "Jak jsi veliký" a "Berany duc" Jiné děti neustále ukazovaly maminkám hračky, různé věci, zvířátka. Péťa nic. Jinak byl velice mazlivý, měl ukázkový oční kontakt, když se někdo smál, tak se taky smál. Sociálně byl v pořádku, i když byl stydlivější. Knížky ho zajímaly pouze jako mechanická hračka- listoval si v nich, dělal si z nich schůdky, chodil po nich.

V 18m reagoval pouze na pokyny : "hají, hačí, jdeme, dej, křupka, pití, pozor, stát" a možná ještě dalších pár věcí. Myslela jsem si, že je to normální. Prozření ovšem nastalo potom, kdy jsem si četla v "termínové" diskuzi, že děti v tomhle věku normálně reagují na pokyny, i na vícesložkové pokyny, říkají první slova, popř. už slova spojují. Péťa stále nevydával mimo smíchu a pláče naprosto žádné zvuky, celý den byl zticha jako pěna. Začínala jsem se ptát okolí, ale všichni mě utvrzovali v tom, že je to kluk( on to dožene, není cvičená opička atd. atd.), takže jsem stále čekala. Když měl asi 20m, tak jsem se nějakou náhodou dostala na jednu diskuzi,
která mi neskutečným způsobem pomohla a nasměrovala nějak k tomu, že by syn mohl mít vývojovou dysfázii. Stručný popis toho, co tato dg. obnáší je tady:
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/V/Vývojová_dysfázie
Začala jsem shánět co nejvíce informací, dostala jsem se na spoustu stránek, které bych nikdy nenavštívila a nikdy by mě nezajímaly. Samozřejmě cokoliv jsem si přečetla, tak se mi zdálo, že syn má( tudíž v jednu chvíli jsem si byla jistá, že je autista, pak zase, že má lehkou mentální retardaci atd. atd.) Rozhodla jsem se, že je čas začít obíhat doktory. Naše pediatrička se tím příliš nezatěžovala, neustále synovy problémy zlehčovala( ale on je přece ještě malej, je to kluk..), nicméně doporučení napsala. Poprvé jsme byli u místní psycholožky, která syna v podstatě odmítla vyšetřit, jen nám řekla, že nemá ráda, když se děti škatulkují do tabulek a že uvidíme, co bude dál. Na diskuzi jsem dostala kontakt na naši záchranu, Dr. Danu Krejčířovou z psychologického oddělení Thomayerovy nemocnice v Krči. Hned jsem ji psala a shodou okolností nás objednala již za 3měsíce.

Čekání bylo nekonečné, Vánoce byly v pochmurném duchu, jedno velké trápení. Bohužel podpora okolí v tu dobu nic moc, všichni si mysleli, že to Péťa dožene, navíc velké problémy v partnerském vztahu, kdy otec syna odmítal vůbec připustit, že by byl nějaký problém. Den před návštěvou u Dr. Krejčířové jsem se s ním rozešla.

Péta měl v den vyšetření 27m, při vyšetření spolupracoval vcelku minimálně, nicméně paní doktorce to stačilo. Dostali jsme dg. Lehkého opoždění psychomotorického vývoje se závažnějším opožděním v expresi i recepci řeči. Autismus k mé velké úlevě vyloučila( trošku jsem to tušila, nicméně červíček hlodal), dle ní syn velmi pěkně reaguje neverbálně a sociálně je též v pořádku. Další vyšetření vzhledem k věku za 5 měsíců.

Při druhém vyšetření(32m) již Péta spolupracoval pěkně, v úkolech senso-motorických dokonce velmi pěkně, při úkolech verbálních se již mírně styděl. Porozumění řeči se začlo pěkně vyvíjet, ostatní psycho-motorický vývoj se dostal na normu( hurá, hurá, hurááá). Naše prozatimní dg. je: Těžká retardace vývoje řeči( lehce i ve složce receptivní), bez dalších dg. Vzhledem ke komunikační poruše menší sociální úzkost, jinak bez závažnějších behaviorálních problémů.

Na další vyšetření jdeme za měsíc a kousek, to budou Pétovi přesně tři roky. Porozumění se mi zdá již na velmi dobré úrovni( možná už skoro k věku), bohužel v samotném mluvení zatím pokroky minimální. Začli jsme docházet k výborné logopedce, u které vidím pokroky velké. Napjatě čekám, co bude....

7 komentářů:

  1. Čtivé, srozumitelné...ze života :( Super i jako deníček a snad pomoc pro ostatní ;) Fajn, že jsi našla odvahu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahojky,hezký příběh:-)Péťa mi hooodně připomíná Justýnku,vývoj naprosto stejný jako u Vás do roka byla Justy šikovná nad vrstevnéky,pak to přišlo záchvaty a podobně jako u Vás,první psychologické vyšetření jsme absolvovali ve 3 letech s podezřením na autismus,ale nepotvrdilo se to...Teď podezření na Landau Kleffner syndrom(epilepsie a těžká vývojová disfazie)je fakt,že autismus postupem času uplně vylučuji,malá rozumí také dost i když myslím,že né uplně všemu,ale postupem času se hodně lepší a lepší,tak uvidíme kam až dojdeme,ovšem řeč nám vůbec nenaskakuje:-)Držíme vám palce a koukám ,že k nám také chodíte,takže určitě o Justýnce vše víte,držíme palce a přejeme hodně zdaru a a pořád plno témat na nové psaní..máte to tu hezké....:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Lucko, dobrý den, chodím k Vám už delší dobu, ale až včera jsem našla odhodlání vytvořit blog. Chtěla jsem se zeptat, na jakém základě vám diagnostikovali těžkou expresivní dysfázii? To, že dítě ve 3 letech ještě vůbec nemluví, nemusí znamenat, že je ta dysfázie těžká....

    Co jsem četla, a co mi říkala Dr.Krejčířová, tak závažnost dysfázie lze poznat až v pozdějším věku, kdy se dá dítě otestovat na více složek, které mohla případně dysfázie zasáhnout( grafomotorika, vizuélní vnímání atd.)

    Syn má zatím všechno v normě, píšu zatím, může se to změnit, a v podstatě problém je "jen" už čistě ta řeč, porozumění se srovnává vcelku hodně rychle.

    My vlastně dysfázii nemáme stále diagnostikovanou, zřídkakdy se dává před třetím rokem života. U nás se bere v potaz ještě dědičnost, otec syna též vůbec nemluvil do 3 let a většina dětí v jejich rodiny mají nebo měly opožděný vývoj řeči.

    Takže bych ještě měla dost velkou naději, že Justýnka nemusí mít tu dysfázii nějak extrémně těžkou, na to je podle mě ještě brzy, aby se to dalo určit.

    OdpovědětVymazat
  4. Tess,doufám že můžu tykat:-)
    No právě na vyšetření v logu nám dali podezření na Landau-Kleffner syndrom,popravdě nemáme uplně potvrzenou ani epilepsii ani disfazii,čekáme co čas ukáže a pak se uvidí...O té těžké disfazii nám řekli zase v logu,prý se pojí nejčastěji s LK syndromem..takže všechno jen a jen doměnky a možné diagnozy...asi podobně jako u Vás...
    V naší rodině nijak zvlášť opožděný vývoj řeči nabyl,já jsem naopak mluvila prý velice brzy,ale zase jsem začala hrozně koktat,takže poruchu řeči v rodině máme z mojí strany(ještě jí trpí bratranec)

    OdpovědětVymazat
  5. Lucko, a kam chodíte k psychologovi? Já mám nejlepší zkušenosti( a nejen já), právě s Dr. Krejčířovou, která je výborný diagnostik a hlavně skvělý člověk.

    O tom syndromu jsem si přečetla až u tebe na blogu. Ta epilepsie mě hrozně mrzí, neumím si to představit, řešit ještě tohle :( co vím, tak ta epi právě může poškozovat centrum řeči. Byli jsme kvůli tomu na EEG, ale Péta ho měl čisté, bez záchvatů, bez dysfatických křivek, dokonce odpovídající věku. Ale prý všechny dysfatické děti nemusí mít ty specifické křivky, kor u těch slabších typů dysfázií.

    Já jsem právě taky mluvila brzy, snad od 8 měsíců, mamka se se mnou odjakživa normálně domluvila. Ex prý byl právě do 3 let "mimoň", ale vím to jenom z vyprávění, navíc jeho matka to nijak extra neřešila, takže nevím, co je na tom pravdy. Začal mluvit až ve 3 letech, nechodil ani na logo...ale rozhodně minimálně dysgrafii má, píše jako prase( pravopis). Ale to zas hodně lidí :) i bez dysfázie :)

    OdpovědětVymazat
  6. No,byli jsme u psycholožky v Brně nějaká pí.Jahnová,ale byla moc divná,tak nevim,od té doby jsme byli u psycholožky v logu a tam právě měli podezření na ten LK syndrom..jinak nikde..do Prahy se chystáme,ale máme to trošku z ruky,takže Krejčířovou doporučuješ?Já jsem asi narazila jen na ty negativní zprávy o ní...:-)Na EEG jsme byli naposled v květnu a byo abnormální(nikdo nám k tomu nic neřekl,takže nevím co si pod tím představit),ale žádné epi. vlny tam neměla...Potřebujeme naočit spánkové a usínací EEG,jenže se k tomu pořád nějak nemám,protože to bude s usnutím na drátech dosti problém..Ale zvládnout to nějak musíme,zatím vymýšlím nějakou taktiku,jak to uskutečníme:-)Justy byla ve 14 měsících i na magnetické rezonanci a CT ,ale nikde nic nezjistili a znova jí to nechci nechat dělat,je to pod narkozou a stejně je to prý docela k ničemu hlavní je EEG..tak uvidíme...

    OdpovědětVymazat
  7. Lucko, v podstatě k ní chodí skoro všichni z naší diskuze z rodiny a všichni jsou nadšení. Já jsem na ni neslyšela nikdy nic špatného, teda jenom od Tušky z toho jejich prvního vyšetření, ale pak už taky byla spokojená.

    Je pravda, že to není typ Dr., co by dělala na dítě tutu nunu, ale je fakt skvělej diagnostik( teda, jsou nějaký takový hranice, kdy je třeba dítě na hranici atypickýho autismu atd, ale to se podle mě nedá vždycky poznat v určitou dobu), a hlavně poslouchá, co jí rodiče říkaj.

    Péta tam na podruhý makal jak das, strašně ho chválila, předvedl tam, co doma v tu dobu moc nedělal- třídil barvy, přiřazoval je, dával tvary( i složité, ne jenom ten základ), ukazoval obrázky.

    Já jsem teda spokojená maximálně, když to porovnám s jinejma doktorama, tak to je jak nebe a dudy :( pružně odpovídá po mailu, poradí. Prostě super. A hlavně jí 100% věřim, což jako jinde moc ne..a radši si všechno ještě 20x ověřuju ;)

    OdpovědětVymazat