středa 11. ledna 2012

Dysfázie a její dopad na ostatní vývojové složky

Včera jsem náhodou našla jednu moc zajímavou bakalářskou práci, která pojednává o narušení vývojových složek díky dysfázii, především v návaznosti na motoriku. Autor práce studuje Katedru společenských věd ve sportu. Co mě nejvíc zaujalo, kopíruji z práce:

Narušení zrakového vnímání se odráží především v kresbě, která má své typické znaky (deformace tvarů, roztřesené a nedotažené linie, rotace kresby, disproporční znaky atd.). Narušena je tzv. vizuomotorická koordinace a diferenciace pozadí-figura, která se později odráží při problémech v osvojování si čtení a psaní. Dítě s vývojovou dysfázií má potíže při rozlišování tvarů a barev. Dysfatik je dezorientován ve volném prostoru, ale také při vnímání grafického zobrazení v prostoru.

Narušení sluchového vnímání se projevuje sníženou schopností sluchem rozlišit jednotlivé prvky řeči (rozlišování zvukově podobných hlásek), poruchou vnímání, zapamatováním a napodobením melodie a rytmu, poruchou v oblasti časového zpracování akustického signálu projevující se latencemi.

Narušení paměťových funkcí je nápadné především v oblasti krátkodobé paměti.
Narušení orientace v čase i prostoru způsobuje špatnou orientaci dítěte v prostoru, ve vlastním tělesném schématu (pravo-levá orientace), chybně vnímá časové vztahy, vztahy mezi rodinnými příslušníky apod.

Narušení motorických funkcí se prolínají do oblasti jemné a hrubé motoriky, grafomotoriky, motoriky mluvidel a koordinačních obtíží.

Často se vyskytují nevýhodné typy laterality – nevyhraněná dominance, zkřížená lateralita nebo souhlasná levostranná preference ruky a oka.

Nápadné a velmi frekventované jsou také poruchy koncentrace pozornosti.
MOTORICKÉ FUNKCE

Výskyt poruch motoriky patří u vývojové dysfázie k nejčastějším a nejtypičtějším projevům. Vyplývá to z raného poškození centrální nervové soustavy, které postihuje celou řadu psychických funkcí.
U dysfatických jedinců je příznačný opožděný raný psychomotorický vývoj, což je varovný signál související s dalším psychickým vývojem dítěte.
„ U 45,1% chlapců a 50% děvčat se vyskytuje určité opoždění psychomotorického vývoje. U 28,7% všech dysfatických dětí je možné vývoj hodnotit jako hraniční k normě a 17,8% se vyvíjí opožděně“ (Mikulajová et al., 1993, s.93).

Při zjišťování úrovně motorických schopností se zaměřujeme na oblast hrubé motoriky, jemné motoriky, oromotoriky, grafomotoriky, opticko-prostorovou organizaci pohybů a komplexní praxe.

Úroveň hrubé motoriky lze zjistit dle celkového motorického projevu dítěte ve smyslu pohybové aktivity, celkových změn motility, koordinace pohybů a mimických projevů.V popředí je celková neobratnost a nešikovnost. Děti mají problémy např. s výskokem snožmo,s poskoky, stojem na jedné noze (nezvládají bez opory), s kopáním do míče, neumí vylézt na strom, udělat kotoul atd. Typická je chůze po schodech, která je dlouho nesamostatná, děti se ještě ve školním věku přidržují zábradlí a dlouho jim trvá, když při scházení pravidelně a bez úsilí střídají nohy. Podobné obtíže mají při jízdě na kole, dlouho nezvládají jízdu bez pomocných bočních koleček.

Také oblast jemné motoriky se vyznačuje značnými deficity.
„Mezi mírou postihnutí jemné a hrubé motoriky evidujeme značnou disproporci. Jemná motorika bývá komplexněji narušena, i když těžisko v té které složce a rozsah deficitů je u dysfatických dětí různý“ (Mikulajová et al., 1993, s.132).

Poruchy motoriky rukou se projevují především neschopností napodobit různé pohyby a polohy. Děti selhávají při snaze napodobit „přísahu“, „zaječí uši“, „dalekohled“ atd. Snaží se pohyb napodobit, to se jim však nedaří, provádí to neobratně nebo si pomáhají druhou rukou. Pohybům chybí přesná zacílenost. Např. při napodobování „zaječích uší“ zdvihá druhý a třetí prst místo ukazováčku a malíčku. Při střídání dotyků palce postupně s jednotlivými prsty té samé ruky dítě nedodrží pořadí nebo prsty vynechává. Při znázornění „dalekohledu“ klade obě ruce vedle sebe místo za sebe a když se mu to náhodou podaří, nedokáže „dalekohled“ přiložit na jedno oko a podívat se přes něho, ruce většinou přikládá na čelo nebo mezi oči, přičemž obě přivře,neumí se podívat jedním okem.      
„Nejnápadnější poruchy však bývají v dynamické organizaci pohybů rukou. Při reciproční koordinaci pohybů dlaň-pěst, pěst-dlaň selhává téměř sto procent dysfatických dětí“(Mikulajová et al., 1993, s.132).

Opticko-prostorová organizace pohybů v porovnání s dynamickou praxí bývá kvalitativně lepší, přesto mnohé děti nedokážou správně postihnout prostorové vztahy mezi zrcadlovými obrazci a ty odezírají lineárně. Například dítě sedící tváří k vyšetřujícímu a pohyby jeho pravé ruky i po zácviku opakuje lineárně, tedy svojí levou rukou.
V komplexní praxi se deficity objevují v plné míře. Děti si ještě ve školním věku
nedokážou zavázat tkaničky u bot, mají těžkosti se zapínáním knoflíků a zipů, jsou nešikovné při oblékání, neumí jíst příborem.

Grafomotorické schopnosti jsou základem pro rozvíjení a osvojování si kreslení a později psaní. Dysfatické děti většinou drží tužku nesprávně (celou dlaní, špetkovitý úchop, pinzetový úchop atd.). Selhání v kresbě může znamenat poruchy v oblasti zrakového vnímání,poruchy senzomotorické koordinace, poruchy jemné motoriky a poruchy v integraci těchto funkcí.
Kresba zachycuje i úroveň vizuální paměti a představivosti, odrážejí se v ní i některé osobnostní charakteristiky.
„Kresba dysfatických dětí je zcela typická a nápadná“ (Škodová et al., 2003, s.113).

V kresbě dysfatických jedinců vidíme deformaci tvarů, nesprávně zobrazené přímky, úhly i křivky. Napojování čar je nepřesné. Čáry jsou slabé a roztřesené, nedotažené nebo přetažené.Obrázky mají špatné proporce, časté jsou i rotace obrázku vzhledem k základní rovině. Nápadné bývá rozložení jednotlivých částí obrázku na ploše papíru: děti kreslí části těsně vedle sebe nebo přes sebe, přičemž značná část plochy papíru zůstává nevyužitá.

U dysfatických dětí jsou také časté poruchy motoriky mluvidel. Děti často nedokážou napodobit ani jednoduché pohyby nebo grimasy. Je porušena převážně koordinace pohybu mluvidel. Největší potíže dělá střídání antagonistických pohybů. Jednotlivé pohyby jsou zřetelně izolované, nenavazují na sebe a postrádají plynulost. Téměř vždy vázne elevace jazyka – dítě pak nedovede realizovat hlásky, k jejichž vyslovení je třeba přesného cíleného pohybu.
Nedokáže sešpulit rty a potom se usmát. To se v artikulaci projeví tak, že dítě nedovede plynule opakovat sledy slabik ani přecházet z jedné hlásky na druhou.

   

Celou bakalářskou práci najdete zde


Co se týče té motoriky, tak to u nás sedí naprosto na 100%. P. měl ten motorický vývoj v kojeneckém a raném batolecím věku hraniční k normě (sed 9m, lezení 10m, vertikalizace 12m, samostatná chůze začátek 16m). Pak jsem si už myslela, že ta motorika je na úrovni vrstevníků, ale ted zpětně vím, že nebyla nikdy. Cílesměrně se naučil chodit až někdy v 2,7 roku (norma jsou 2 roky), na schodech poprvé stál ve 2,5 letech. Nohy do schodů začal střídat až v 3,7roku, ze schodů nestřídá doteď. Neustále potřebuje podporu, buď se drží zábradlí nebo ruky druhé osoby. Na klasickém odrážedle se naučil jezdit tak nějak v normě (okolo 2let), ale na tom jsme zamrzli, ke kolo odrážedlu, nebo koloběžce nebo kolu jsme se zatím nedostali. Neumí šlapat a hlavně to nechce ani zkoušet. Vylézt po žebříku se naučil (bez střídání noh) někdy v 3,9roku. Celkově je neobratný, neumí nikam vylézt, vyskočit, vůbec nechce chodit na prolézačky atd. 


Dále má problém v sebeobsluze, ne proto, že by byl líný nebo nevěděl jak, ale prostě mu to nejde. Svlékat se naučil okolo třetího roku (doted si neumí svléknout věci přes hlavu), oblékat se naučil až okolo 4.roku s tím, že s něčím stále potřebuje dopomoc. Neumí rozepnout a zapnout knoflík, dát zip do jezdce atd. Ve školce přišel celkem slušný posun v této oblasti, sám se nají lžící a vidličkou, ale je prostě vidět, že je oproti vrstevníkům šíleně neobratný. V tom jídle nevím, nakolik mu to fakt nejde proto, že má postiženou motoriku a nakolik prostě proto, že jíst nechce.


Co se týče té jemné motoriky, neumí napodobit pohyb tupu " udělej slona, jak plave ryba" atd. On se snaží, ale dělá ten pohyb jinak. Hrozně dlouho mu trvalo, než se naučil ukázat, kolik mu je na prstech. Musel si prsty, které mají být ohnuté držet druhou rukou. Prostě vše, co autor v práci popisuje, na něho sedí.


Já jsem si vždycky myslela, že u dysfázie je ten motorický problém podružný, pořád jsem řešila tu samotnou řeč a mentální vývoj, ale čím dál tím víc vidím, že ten motorický problém je hned po řeči nejzávažnější. Už celkem dlouhou dobu se snažím najít rehabilitaci nebo ergoterapii, ale všude narážím na to, že P. není oficiálně uznám jako osoba se zdravotním postižením a nemá fyzický handicap. Takže odpověd je pak více méně stejná " nejste pro nás cílovým klientem, obraťte se na logopeda". Mám pocit, že skoro nikdo neví, že u dysfázie je taky problém s motorikou, ne jenom s řečí. Holky na diskuzi mi řekly, že si mám normálně zajít za pediatrou a chtít žádanku po pediatře, což mě dosud paradoxně vůbec nenapadlo. Takže se tam v pondělí vypravím.


Co se týče narušení krátkodobé paměti, tak u nás je hlavně problém se zapamatováním básniček a písniček, či delších vět. Problémy s orientací v čase atd. nemá. Zrakové rozlišování není narušeno vůbec, pouze v té vizuo-motorické činnosti (což zas souvisí s tou motorikou), tam je opožděný o 6měsíců, což je ale stále širší norma. Sluchové rozlišování též není nijak zvlášt narušeno, pozná první hlásku u slov, spousty slov přečte globální metodou, při nácviku rozliší každou hlásku ve slově. Tyto dvě složky nemá opravdu narušené vůbec, nebo jenom minimálně.


Co se týče sociálních dovedností s vrstevníky, ve školce se to dost zlepšilo. Ted bych řekla, že sociálně (upozornuji, že pouze v kontaktu s dětmi. V kontaktu s dospělými je to na úrovni věku) je ted srovnaný na úrovni čerstvě tříletých dětí, zapadne mezi ně. Ještě před prázdninami to bylo sotva na úrovni dvouletáka, jednak se dětí šíleně bál a jednak vůbec nevěděl, jak se zapojit. V tomhle nám školka opravdu dost pomáhá.

Žádné komentáře:

Okomentovat