úterý 5. srpna 2014

Tak jde čas...

Tak jsem se rozhodla, že je čas, abych taky napsala, jak válčíme :) S údivem jsem zjistila, že poslední příspěvek jsem dala v únoru, krátce po návštěvě Dr. Krejčířové.... a co je nového?

Největší pokrok udělal P. sociálně - jak předpovídala Dr. Krejčířová, jakmile zjistil, že už mu okolí rozumí, začal mluvit i s cizími dospělými i s dětmi. Do dětské skupiny už se zapojí celkem bez problémů, je sice úzkostnější, ale už to není jako předtím. To byla moje největší obava, která se opravdu rovná a věřím, že s odkladem, kdy bude ve třídě nejstarší, bude sociálně s dětmi srovnaný.

Co se týče řeči, tam už to jde velmi pomalu. Mluví normálně, k věku, bez agramatismů, velké problémy jsou stále ve výslovnosti - největší oříšek jsou sykavky, měkčení už celkem pěkně dotahuje, dokonce i R, Ř nemá vůbec.

Jinak bych řekla, že z mého mimonka je už celkem standardní dítě :) ano - má svoje chvilky, ale které dítě nemá? :)

Nevím, zda má smysl dál pokračovat v blogu...jestli ho vůbec ještě někdo čte...informace chci na webu nechat pro maminky, které jsou teprve na začátku...upřímně, po tolika letech boje s VD moje nadšení hodně ochladlo, začla jsem se víc věnovat taky sobě....