Začínáme mít problém, jelikož už si nemám moc co půjčovat za pomůcky. Buď už jsme všechno měli doma, nebo je to na P. už moc jednoduché. Něco jsem přece jenom vybrala, takže o tom v příštím postu ;)
Dostali jsme od Zdeny okopírované nějaké metodické materiály, hlavně na logopedii a uvolňovací cviky na pusu. Od té doby, co P. začíná mluvit se mu pusinka hodně uvolnila, opravdu ( jak nám potvrdili i na foniatrii) není problém po "motorické" stránce, ale v tom centru řeči. Pusu měl ztuhlou proto, že vůbec nemluvil a taky strašně málo jí, ale jak začal mluvit, tak se to hodně uvolnilo a ted už vysloví všechny hlásky mimo R a Ř. Ovšem ve spontání řeči to šidí a huhle, ale to bych po něm asi už chtěla moc:D
Co mě mrzí je, že nastal opět regres, co se týče kontaktu s dětmi. Sice je rád pozoruje a na dálku se i zapojí ( mává, mluví, oslovuje jménem), ale jakmile se dítě přiblíží, tak už utíká....nedej Bože, aby na něj sáhlo...to chytne úplně hysterický záchvat. Celkově mi přijde, že máme zase nějaký období separační úzkosti, mimo domácí prostředí se ode mě nehne zase ani na centimetr, pořád se po mně válí, kvůli všemu fňuká....je to dost únavné.
Fakt si neumím představit, jak to bude zvládat v té školce, kde bude mimo něj dalších 13 dětí a pí. učitelka se rozhodně nebude moct věnovat jenom jemu...bude tam muset být v kontaktu s dalšími dětmi, no nevím nevím :(
Tento blog chci věnovat svému synovi Péťovi a našemu boji s expresivní vývojovou dysfázií.
Žádné komentáře:
Okomentovat