Dneska jsem natočila, jak si hrajeme s kvízem. Ideálně by měli být aspon tři hráči, my si musíme vystačit ve dvou. Navíc P. ještě tak úplně společenské hry podle pravidel nehraje :D
Ještě se vrátím k výletu do Prahy. Co jsem hrozně obdivovala na kamarádčině holčičce bylo to, jak si umí krásně hrát. P. si nijak extra hrát bohužel neumí :( pořád chce dělat jenom ty "didaktické" věci - Logico, pracovní sešity, puzzle atd. Ale že by si nějak hrál s normálníma hračkama, tak to vůbec. Jeho baví jenom věci, které jezdí, tj. vláčky a auta. Největší imaginární hra je, že mi řekne, ať udělám most - tj. musím pokrčit nohy a on mi jezdí hasičákem pod nima, nebo třeba zaparkuje auto pod stůl. Ale tím to hasne. Pořád to svádím na to, že on si asi moc hrát nemůže, jelikož jak málo mluví, tak nemůže mluvit za ty postavičky...ale fakt nevím. Pěkně si hrají i nemluvící děti, u něj jsem to fakt nikdy neviděla. Přitom nápodobu má suprovou, napodobí naprosto všechno. Taky je to možná tím, že jak nám Kr. v jeho dvou letech řekla, že ho nemám nechávat si hrát "jen tak" (on totiž v té době nedělal nic jiného, než že něco někam překládal, vyndával a zandával, prostě čistě jednoduchá mechanická hra), tak vlastně od té doby jsem se mu pořád věnovala a "volnou" hru měl max. hodinu denně. Takže on je prostě zvyklý, že se mu neustále někdo věnuje, sám si prostě nehraje vůbec. Tak snad ve školce se to naučí. Zas mi trošku začlo vrtat hlavou, že hrát si neumí autíci... ale on je opravdu nápodoby jako takové schopný velmi dobře, v běžném životě napodobuje všechno - gesta, mimiku atd., jen v té hře ho to nějak "nebere". Jinak já prý byla jako dítě stejná - do 6let. Hrála jsem si jenom s puzzle, knížkama atd. Prý jsem se mamky ptala, jak si mám hrát s panenkama :D tak mi např. řekla, ať ji obléknu- tak jsem to udělala, a šla jsem se zeptat, co dál :DDDD takže já zřejmě tu nápodobovou hru měla taky slabou dost :DDD i když jsem mluvila pomalu od roka ve větách :D
Tento blog chci věnovat svému synovi Péťovi a našemu boji s expresivní vývojovou dysfázií.
Hned jsem si u toho kvízu říkala, proč nehraješ taky? Občas se samozřejmě musíš splést. :-)
OdpovědětVymazatJá si myslím, že se to hraní zlomí ve školce. Možná až časem, až si začne těch, co si kolem hrají trochu všímat. :-)
Tess, to bude v poho, víš kolik je zdravých mluvících dětí, které si jenom jezdí s auty a vlaky?? Znám chlapečka, který jenom kope do míče a s hračkama si nehraje, Kryštof je sice cca o rok mladší, ale jeho hra spočívá, že jezdí na odrážedle, napodobuje zvuk motoru, řadí, bourá a oznamuje, že jede pá, případně parkuje do řady vyskládaných aut(parkoviště), s auty z parkoviště odjíždí a parkuje :-D, hraje si s plyšáky, dává je spát, jezdí s nimi autem(jeden z nich je táta;-) ), udělají si bá a pak je utěšuje a jako si s nimi povídá hatmatilkou a jako s nimi chodí a říká ťapťap.
OdpovědětVymazatProstřední syn si hrál jenom s auty a jezdil na odrážedle. Péťa je celkem úzkostné dítko, prostě se moc nepouští do herních experimentů, navíc většinu času tráví s dospělými a ti i kdyby se snažili sebevíc, spontánní dětskou hru nenavodí. Uvidíš ve školce