Tak v pátek to byly dva roky, co jsem založila tenhle blog. Uteklo to jako voda. A P. už bude pět let. Trošku na mě padá splín, protože jsem si (naivně) myslela, že v pěti letech bude jeho řeč už třeba jen o patlavosti. Bohužel, ač udělal za ty dva roky obrovské pokroky, tak nás čeká ještě neuvěřitelné množství práce.
A bohužel, čím víc je starší, tím víc je rozdíl v jeho řeči a v řeči jeho vrstevníků vidět. Kamkoliv přijdeme, tak vzbuzujeme pozornost, všichni se otáčí. Protože P. opravdu nemluví potichu :P a mluví pořád :P občas se najdou dobré duše, které mi pochválí šikovného chlapečka. Jenže to je tím, že on vypadá tak na tři roky a pak mi řekne, kolik je hodin, zná čísla autobusů (to mu jde rozumět dobře) a další věci, které prostě u pětiletých jsou běžné, u tříletých už tak moc ne :D
Krejčířová mi říkala, že s odkladem školní docházky by měl nastupovat s řečí na první poslech nerozeznatelnou od vrstevníků, nebo by měl mít jen mírné artikulační potíže. Upřímně si to momentálně neumím představit, že by za tři roky mohl mluvit nějak normálně.
Děkuji za stálý zájem o můj blog, i když v poslední době nepřispívám tolik, jako dřív. Není už tolik času, trošku jsem se zapojila do pracovního procesu na pár dní v týdnu a už taky není tolik novinek a pokroků.
A doufám, že ten boj jednou vyhrajeme.....
Foto dortu: http://luciedvorakova.blogspot.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat