Na terapii u psycholožky jsme byli naposledy tuším měsíc před prázdninami. V té době měl P. docela šílené období, kdy chytal totální paniku z dětí až do takové míry, že mi to přišlo neúnosné. Byli jsme tam jednou, další návštěvy měla naplánované psycholožka od září co 14dní, protože se předpokládalo, že adaptace na školku bude těžká. Měli jsme jít 14. září, ale zrovna jsme byli oba s P. nemocní.
Dneska jsem si říkala, co tam vlastně jdeme řešit, když v podstatě vše už je úplně v pořádku. Do školky se zařadil na jedničku, s dětma problém nemá atd. Přesně to samé mi potvrdila psycholožka po max. 20minutovém rozhovoru. Řekla mi, že nevidí žádný důvod, proč by jsme tam měli dále docházet. Mám se ozvat jedině, kdyby nastal nějaký problém.
Takže jsem ráda, že nám další "povinnost" odpadla :)
Tento blog chci věnovat svému synovi Péťovi a našemu boji s expresivní vývojovou dysfázií.
Žádné komentáře:
Okomentovat