Něco o Péťovi :)

S blogováním nemám naprosto žádné zkušenosti, jsem začátečník, takže to podle toho bude vypadat. Ctihodný čtenář odpustí :)

Péťa se narodil v 41tt po bezproblémovém těhotenství a hladkém porodu. Nic nenaznačovalo, že v budoucnosti bude nějaký problém. Do jednoho roku se vyvíjel naprosto standartně, motorický vývoj byl trošku pomalejší( převalování 6m, samostatný sed 9m, lezení 10m, vertikalizace 12, stání v prostoru 14m, samostatná chůze začátek 16m), ale fyzicky byl naprosto v pořádku a nemuseli jsme chodit na žádné rehabilitace ani cvičení.

Po oslavení jednoho roku jsem začínala tušit, že něco nebude v pořádku. Péta nežvatlal, neukazoval prstíkem jako jiné děti, napodoboval velmi málo. Z dětských hříček dělal pouze "Jak jsi veliký" a "Berany duc" Jiné děti neustále ukazovaly maminkám hračky, různé věci, zvířátka. Péťa nic. Jinak byl velice mazlivý, měl ukázkový oční kontakt, když se někdo smál, tak se taky smál. Sociálně byl v pořádku, i když byl stydlivější. Knížky ho zajímaly pouze jako mechanická hračka- listoval si v nich, dělal si z nich schůdky, chodil po nich.

V 18m reagoval pouze na pokyny : "hají, hačí, jdeme, dej, křupka, pití, pozor, stát" a možná ještě dalších pár věcí. Myslela jsem si, že je to normální. Prozření ovšem nastalo potom, kdy jsem si četla v "termínové" diskuzi, že děti v tomhle věku normálně reagují na pokyny, i na vícesložkové pokyny, říkají první slova, popř. už slova spojují. Péťa stále nevydával mimo smíchu a pláče naprosto žádné zvuky, celý den byl zticha jako pěna. Začínala jsem se ptát okolí, ale všichni mě utvrzovali v tom, že je to kluk( on to dožene, není cvičená opička atd. atd.), takže jsem stále čekala. Když měl asi 20m, tak jsem se nějakou náhodou dostala na jednu diskuzi,
která mi neskutečným způsobem pomohla a nasměrovala nějak k tomu, že by syn mohl mít vývojovou dysfázii. Stručný popis toho, co tato dg. obnáší je tady:
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/V/Vývojová_dysfázie
Začala jsem shánět co nejvíce informací, dostala jsem se na spoustu stránek, které bych nikdy nenavštívila a nikdy by mě nezajímaly. Samozřejmě cokoliv jsem si přečetla, tak se mi zdálo, že syn má( tudíž v jednu chvíli jsem si byla jistá, že je autista, pak zase, že má lehkou mentální retardaci atd. atd.) Rozhodla jsem se, že je čas začít obíhat doktory. Naše pediatrička se tím příliš nezatěžovala, neustále synovy problémy zlehčovala( ale on je přece ještě malej, je to kluk..), nicméně doporučení napsala. Poprvé jsme byli u místní psycholožky, která syna v podstatě odmítla vyšetřit, jen nám řekla, že nemá ráda, když se děti škatulkují do tabulek a že uvidíme, co bude dál. Na diskuzi jsem dostala kontakt na naši záchranu, Dr. Danu Krejčířovou z psychologického oddělení Thomayerovy nemocnice v Krči. Hned jsem ji psala a shodou okolností nás objednala již za 3měsíce.

Čekání bylo nekonečné, Vánoce byly v pochmurném duchu, jedno velké trápení. Bohužel podpora okolí v tu dobu nic moc, všichni si mysleli, že to Péťa dožene, navíc velké problémy v partnerském vztahu, kdy otec syna odmítal vůbec připustit, že by byl nějaký problém. Den před návštěvou u Dr. Krejčířové jsem se s ním rozešla.

Péta měl v den vyšetření 27m, při vyšetření spolupracoval vcelku minimálně, nicméně paní doktorce to stačilo. Dostali jsme dg. Lehkého opoždění psychomotorického vývoje se závažnějším opožděním v expresi i recepci řeči. Autismus k mé velké úlevě vyloučila( trošku jsem to tušila, nicméně červíček hlodal), dle ní syn velmi pěkně reaguje neverbálně a sociálně je též v pořádku. Další vyšetření vzhledem k věku za 5 měsíců.

Při druhém vyšetření(32m) již Péta spolupracoval pěkně, v úkolech senso-motorických dokonce velmi pěkně, při úkolech verbálních se již mírně styděl. Porozumění řeči se začlo pěkně vyvíjet, ostatní psycho-motorický vývoj se dostal na normu( hurá, hurá, hurááá). Naše prozatimní dg. je: Těžká retardace vývoje řeči( lehce i ve složce receptivní), bez dalších dg. Vzhledem ke komunikační poruše menší sociální úzkost, jinak bez závažnějších behaviorálních problémů.

Na další vyšetření jdeme za měsíc a kousek, to budou Pétovi přesně tři roky. Porozumění se mi zdá již na velmi dobré úrovni( možná už skoro k věku), bohužel v samotném mluvení zatím pokroky minimální. Začli jsme docházet k výborné logopedce, u které vidím pokroky velké. Napjatě čekám, co bude....