Tak po měsíci jsme byli na rehabilitaci, budeme chodit zase jednou týdně, takže to jsem fakt ráda. P. byl trošku rozklepanej, dlouho paní neviděl, ale říkala, že se snažil. Co dělali nevím, takže to snad příště. Potřebuju, aby se zaměřili na to oblíkání, hlavně bundu a mikiny, to pořád jaksi pokulhává :P
Ve školce jim konečně zavedli sešity, kde mi budou psát, co s ním dělají a dávat mu tam různé úkoly. Tohle mi vloni ve školce strašně moc chybělo, tak jsem zvědavá, jestli nám to dá něco nového.
Tento blog chci věnovat svému synovi Péťovi a našemu boji s expresivní vývojovou dysfázií.
Žádné komentáře:
Okomentovat